Small talk — o čem Britové mluví s cizími lidmi

Když Brit prohodí pár vět s cizím člověkem ve frontě, na zastávce nebo ve výtahu, není to proto, že by ho ten člověk zajímal. Small talk je společenský rituál, jehož smyslem je ukázat, že jste neškodní a příjemní — a hlavně skončit dřív, než dojde na cokoli osobního. Proto se točí kolem témat, u kterých nehrozí spor.

Vítězem je počasí a není to klišé bez důvodu. Počasí je jediné, co mají všichni přítomní společné, nikdo za ně nemůže a nikdo se kvůli němu nepohádá. Věta o tom, že je zima, není pozorování, ale nabídka ke konverzaci; správná odpověď je souhlasit a přidat vlastní. Podobně bezpečná je doprava, fronta, ve které zrovna stojíte, nebo pes toho druhého.

Existuje ale seznam témat, která se s cizím člověkem neotevírají: kolik berete, kolik stál váš dům, koho volíte, v co věříte a kolik je vám let. Poslední bod překvapí Čechy nejvíc — otázka How old are you? je mezi dospělými nezdvořilá, i když se ji v téhle lekci učíte. Ptejte se jí na děti a ve cvičeních, ne na kolegyni v kanceláři.

Zajímavosti

• Otázka How are you? není otázka. Je to pozdrav a čeká se na ni Fine, thanks. You? Skutečná odpověď o zdraví Brita zaskočí.
• V severní Anglii a ve Skotsku se s cizími lidmi mluví běžně, v londýnském metru skoro nikdy. Mlčení ve voze není nepřátelství, ale místní norma.
• Brit říká věci slabší, než je myslí. Not bad znamená dobré, quite good spíš průměrné a it's fine může znamenat cokoli od spokojenosti po tichý nesouhlas.
• Fronta je posvátná a předběhnutí je jedno z mála provinění, kvůli kterém Brit veřejně zvýší hlas.
• Sorry se v Británii používá i jako oslovení, prosba o zopakování a reakce na to, když do vás někdo vrazí. Omluva to často vůbec není.
• Konverzaci lze slušně ukončit větou o tom, že musíte jít. Nikdo nečeká vysvětlení kam ani proč.