Jídlo a pití

Essen patří k slovesům, která mění kmenovou samohlásku. Ve druhé a třetí osobě jednotného čísla se e mění na i: ich esse, ale du isst a er isst. Všimni si, že du a er mají úplně stejný tvar — jinde v němčině se to skoro nestává. Je to tím, že kmen končí na dvojité s, takže koncovka ‑st nemá kam přibýt a splyne. V množném čísle se nemění nic: wir essen, ihr esst, sie essen. A pozor na dvojici, která trápí každého začátečníka: er isst je jí, kdežto er ist je je. Rozdíl je jediné písmeno a slyšet ho skoro není — poznáš to podle toho, co ve větě následuje. Sloveso trinken je oproti tomu úplně pravidelné.

Teď to pravidlo pojmenujeme pořádně. Skupina sloves mění kmenové e na i, a to jen ve dvou tvarech: u du a u třetí osoby jednotného čísla. Nikde jinde. Znáš to už od druhé lekce ze slovesa sprechen (du sprichst, er spricht) a z tohoto modulu od essen (du isst, er isst). Nehmen přidává ještě jednu nepravidelnost navíc: nejenže mění e na i, ale zdvojuje m a ztrácí h — ich nehme, ale du nimmst a er nimmt. Zbytek je nudně pravidelný: wir nehmen, ihr nehmt, sie nehmen. Nehmen znamená brát si nebo vzít si a v jídle se používá pořád, protože Němec si jídlo spíš bere, než že by ho chtěl.

Nápoj po slovese trinken stojí ve čtvrtém pádě — je to totéž, co znáš z osmé lekce od haben a kaufen. U jídla a pití ale člen většinou úplně vypadne, protože jsou to látková jména: Ich trinke Kaffee, ne Ich trinke einen Kaffee. Stejně to funguje u Musik hören nebo Geld brauchen. Jakmile ale nápoj popřeš, rod se najednou projeví a musíš ho vědět: der Kaffee dá keinen Kaffee, das Bier dá kein Bier a die Milch dá keine Milch. Když chceš jednu porci, dá se člen přidat — ein Bier znamená jedno pivo, tedy jednu sklenici. A spojka oder z lekce čtyři se tu hodí na každou druhou otázku.

Čech tady má výhodu, protože čeština to dělá stejně: mám hlad, ne jsem hladový. Němčina taky říká Ich habe Hunger a Ich habe Durst — sloveso je haben a podstatné jméno stojí bez členu. Je to přesně ten vzorec, který znáš už z Ich habe Urlaub a Ich habe Verspätung; němčina ho používá mnohem častěji než čeština. Názvy jídel se skládají z denní doby a slovesa: das Frühstück je snídaně, das Mittagessen je Mittag plus essen, tedy poledne a jídlo, a das Abendessen je večer a jídlo. Rod se u složenin řídí poslední částí, takže obě jsou středního rodu. A lecker je chutný — stojí za slovesem sein bez koncovky, jako každé přídavné jméno v přísudku od jedenácté lekce.

Celá lekce se dá shrnout do dvou vět. Zaprvé: kmenové e se mění na i jen u du a u třetí osoby jednotného čísla, nikde jinde — du isst, er isst, du nimmst, er nimmt, ale wir essen a ihr nehmt. Zadruhé: jídlo po slovese stojí ve čtvrtém pádě a u látkových jmen bez členu, takže se na něm nic nemění a nemáš co splést. Rod se přihlásí až v záporu nebo tam, kde chceš jeden kus: einen Apfel, keinen Zucker, kein Salz. Nová slova tohohle cvičení jsou praktická. Das Brötchen je houska, die Wurst salám nebo klobása, der Zucker cukr, das Salz sůl a die Kartoffel brambora, kterou uslyšíš skoro vždycky v množném čísle: Kartoffeln.