V restauraci

Slovník restaurace si žádá rody, protože z češtiny se neodhadnou: das Restaurant, die Speisekarte, der Gast, der Kellner, die Kellnerin. Ženský protějšek povolání se dělá koncovkou ‑in přesně tak, jak to znáš od dvanácté lekce od der Verkäufer a die Verkäuferin. Der Gast je host a v množném čísle přehlasuje: die Gäste. Dvě nová slovesa jsou pravidelná, ale jedno z nich stojí za pozornost. Reservieren patří ke slovesům na ‑ieren, stejně jako studieren z dvanácté lekce — přízvuk drží právě to ‑ie‑ a jinak se časuje úplně normálně: ich reserviere, du reservierst, er reserviert. Bestellen je bez chytáku. A spojení im Restaurant funguje jako im Supermarkt ze sedmnácté lekce: je to hotový celek a rozebereme ho v jednadvacáté lekci.

Ich hätte gern je nejzdvořilejší způsob, jak si v restauraci objednat. Znamená dal bych si a je o stupínek zdvořilejší než ich möchte ze sedmnácté lekce. Tvar hätte je konjunktiv, jenže ten se v A1 nevykládá a ani nemusí — nauč se celé spojení jako jedno slovo. Dvě věci na něm ale musíš dodržet. Zaprvé přesně tohle pořadí a jenom první osobu: Ich hätte gern. Němec sice řekne i Dann hätte ich gern nebo Was hätten Sie gern, jenže to už je přehazování slovosledu, které do A1 nepatří. Zadruhé za ním smí stát jedině to, co chceš — jídlo nebo pití ve čtvrtém pádě. Nikdy za ním nesmí přijít druhé sloveso. Ich hätte gern eine Suppe ano, ale spojení s infinitivem počká na pětadvacátou lekci.

Tuhle otázku uslyšíš pokaždé, když u stolu sedíte víc než jeden. Zusammen znamená dohromady, getrennt zvlášť a obojí je příslovce, které stojí za slovesem: Wir zahlen zusammen. Platit zvlášť je v Německu naprosto normální, číšník se na to sám zeptá a nikdo se u toho netváří kysele — na rozdíl od jižní Evropy. Účet je die Rechnung a částku číšník oznámí obratem Das macht… Sloveso machen znáš od sedmé lekce, tady prostě znamená dělá to. Spropitné se v němčině nenechává na stole: řekneš rovnou celou částku, kterou chceš zaplatit. Sloveso bringen je pravidelné a v restauraci ho uslyšíš pořád: Ich bringe noch einen Kaffee.

Nádobí je nejlepší tabulka množného čísla, jakou se dá z jednoho stolu posbírat. Ukazuje totiž tři různé vzory vedle sebe. První skupina se nemění vůbec: der Teller zůstane die Teller, der Löffel die Löffel a das Messer die Messer. Poznáš je podle koncovky ‑er nebo ‑el, u které se v množném čísle nic nepřidává. Druhá skupina přehlasuje a přidá ‑er: das Glas dá die Gläser. A třetí přidá ‑n: die Gabel dá die Gabeln a die Tasse die Tassen. Ženská podstatná jména mívají v množném čísle ‑n nebo ‑en skoro vždycky, takže tam se dá hádat. U mužských a středních se to hádat nedá a je potřeba se tvar naučit — přesně proto ho registr nese u každého slova zvlášť.

Poslední cvičení modulu sbírá dohromady všechno, co u stolu potřebuješ. Warm a kalt jsou přídavná jména v přísudku, takže stojí za slovesem sein bez koncovky a je jedno, jakého rodu je podmět: der Kuchen ist warm, das Eis ist kalt, die Pizza ist warm. Přídavné jméno před podstatným se v A1 neskloňuje, protože se tam vůbec nedává. Der Nachtisch je dezert — nach znamená po, takže je to doslova pojídlo, stejně jako die Vorspeise je předjídlo. A na objednávku máš dvě možnosti, obě zdvořilé: ich möchte ze sedmnácté lekce a ich hätte gern z téhle. Rozdíl mezi nimi je jemný a v praxi si vyber podle toho, co se ti líp vyslovuje.