Ve městě

Gramaticky se v tomhle cvičení nic nového nestane a je to záměr: třetí pád po předložkách místa je čerstvý z minulé lekce a nejlíp se upevní na slovech, která jsou nová jinak. Za předložkou tedy pořád stojí dem u mužského a středního rodu, der u ženského a den v množném čísle — jen místo skříně a police je tam teď radnice a kostel. Stažené am v am Platz je an plus dem, protože der Platz je mužský. Nová je jedna drobnost, které si možná ani nevšimneš: das Rathaus se ve třetí větě nahradí zájmenem es. Němčina totiž nahrazuje věci stejnými zájmeny jako lidi a rozhoduje o tom německý rod. Die Altstadt je složenina z alt a die Stadt, takže ženský rod podle poslední části; slovíčko to není, jen ukázka vzorce z devatenácté lekce.

Obrat es gibt znáš z devatenácté lekce a platí u něj pořád totéž: sloveso se nikdy nemění, ani když je věcí víc, a to, co existuje, stojí ve čtvrtém pádě. Mění se proto jedině mužský rod — es gibt einen Park, ale eine Bibliothek a ein Kino. Zápor je kein podle stejného vzorce: es gibt keinen Park, keine Bibliothek, kein Kino. V otázce se obě slova prohodí: Gibt es hier ein Hotel? Dej si pozor na jednu věc, která se Čechům plete nejvíc — o tom, jestli je tam einen nebo eine, nerozhoduje český rod, ale německý. Der Park je mužský, i když česky je park taky mužský; zato der Platz je mužský, ačkoli české náměstí je střední.

Tohle je jádro celé lekce a stojí za to zastavit se u něj. Němčina má na dvě různé otázky dvě různé konstrukce a čeština je obě říká skoro stejně. Když se ptáš, jestli něco ve městě vůbec je, použiješ es gibt a za ním čtvrtý pád: Es gibt eine Apotheke. Když se ptáš, kde to je, použiješ sloveso polohy a za předložkou třetí pád: Die Apotheke ist neben der Post. Rozdíl je v otázce, ne ve slovech. Es gibt odpovídá na „je tady vůbec…?“, wo? odpovídá na „kde přesně…?“. Obojí se navíc často potká v jedné výměně: jeden člověk se zeptá, jestli tu je lékárna, a druhý mu odpoví, vedle čeho stojí. Pomůcka, která funguje: es gibt má vždycky einen, eine, ein; předložka místa má vždycky dem, der, den.

Zájmena er, sie a es znáš od sedmé lekce jako on, ona a ono. Němčina je ale používá i o věcech, a to úplně běžně: der Bahnhof se nahradí er, die Brücke se nahradí sie a das Hotel se nahradí es. Čeština dělá totéž, jenže se rody obou jazyků neshodují, takže si to nemůžeš přeložit — musíš si vzpomenout na německý člen. Most je česky mužský, německy ženský, takže se o něm říká sie. Nádraží je česky střední, německy mužský, takže er. Pomůcka je jednoduchá: der se změní na er, die na sie, das na es — poslední dvě písmena členu ti to řeknou sama. A ještě varování: sie na začátku věty se píše velkým, takže vypadá jako vykací Sie. Poznáš to podle slovesa a podle toho, o čem je řeč.

Poslední kolo míchá obě konstrukce naschvál, protože v mluvené němčině se taky střídají. U každé věty se ptej, na co odpovídá. Existuje to tady? Pak es gibt a čtvrtý pád: einen, eine, ein, a v záporu keinen, keine, kein. Kde to stojí? Pak sloveso polohy a za předložkou třetí pád: dem, der, den. Vidět je to hned na druhé a třetí větě textu — v jedné je einen Platz, ve druhé neben der Bibliothek, a přitom obě česky začínají skoro stejně. K tomu se přidávají zájmena za věci: sie za die Stadt, er za der Bahnhof, es za das Café. Nic z toho není nové, ale dohromady to poprvé připomíná souvislý popis města.