Musím a smím

Müssen je muset a je to třetí modální sloveso kurzu. Dobrá zpráva je, že žádné nové pravidlo nepřináší: chová se přesně jako können a wollen z minulé lekce. První a třetí osoba jednotného čísla mají zase stejný tvar a bez koncovky — ich muss, er muss. Druhá osoba přidá ‑st, tedy du musst, a v množném čísle se vrací koncovka i samohláska infinitivu: wir müssen, ihr müsst. Rozdíl mezi jednotným a množným číslem je slyšet na samohlásce: u proti ü. A platí i všechno ostatní z minulé lekce — druhé sloveso odchází na úplný konec věty v základním tvaru a odlučitelné sloveso se tam zase slepí dohromady: ich passe auf, ale du musst aufpassen.

Dürfen je smět a je to čtvrté modální sloveso. Tvary jsou zase podle stejného vzorce: ich darf, er darf bez koncovky, du darfst, wir dürfen. Jenom samohláska se tentokrát mění dvakrát — v jednotném čísle je a, v množném ü. Spolu s dürfen přichází slovíčko man a to je pro pravidla nejdůležitější slovo v němčině. Man je neurčitý podmět, tedy nikdo konkrétní, a chová se jako er nebo sie: man darf, man muss, man kann. Česky se na jeho místě říká prostě „se“ — hier darf man nicht parken je tady se nesmí parkovat. Nepleť si man s der Mann, tedy s mužem: to se píše velkým písmenem a se dvěma n. Na cedulích uvidíš i kratší zápis: Rauchen verboten. To je hotová formule, ne věta ke skládání.

Tohle je nejzrádnější dvojice celého A1 a stojí za to naučit se ji nazpaměť. Du musst nicht schlafen znamená nemusíš spát — spánek je dobrovolný, nikdo ho po tobě nechce. Du darfst nicht schlafen znamená nesmíš spát — spánek je zakázaný. Čeština má obě věty skoro stejné, liší se jenom jedním písmenem uprostřed slova, a proto se pletou. Němčina je má úplně jinak: zápor u müssen ruší povinnost, zápor u dürfen vytváří zákaz. Zapamatuj si to takhle: muss nicht je volnost, darf nicht je zákaz. Pozor ještě na to, kam zápor patří. Ve větě s modálním slovesem stojí nicht těsně před infinitivem na konci: du darfst hier nicht rauchen. Když se popírá podstatné jméno, nastupuje místo nicht slůvko kein z deváté lekce: du darfst keinen Lärm machen.

Sollen je poslední modální sloveso kurzu a zároveň to nejlaskavější: jako jediné nemění samohlásku. Ich soll, du sollst, er soll, wir sollen, ihr sollt — všude je o. První a třetí osoba jednotného čísla je zase bez koncovky, na to už jsi zvyklý. Význam je česky mít: was soll ich machen znamená co mám dělat. Za tím pokynem vždycky stojí někdo druhý, kdo si to přeje — úřednice, šéf, lékař. Tím se sollen liší od müssen: müssen je nutnost, která plyne ze situace samotné (ich muss arbeiten, jinak nebudou peníze), sollen je pokyn od někoho jiného (ich soll pünktlich sein, protože to po mně chtějí). A pozor na sloveso vergessen: mění kmenové e na i ve druhé a třetí osobě, tedy du vergisst a er vergisst — stejný vzorec jako u sprechen a essen.

Tři modální slovesa najednou a jeden společný vzorec. Všechna mají v první a třetí osobě jednotného čísla stejný tvar bez koncovky, všechna přidají ve druhé osobě ‑st a všechna posílají druhé sloveso na konec věty. Liší se jenom samohláskou: müssen a dürfen ji v množném čísle mění (muss — müssen, darf — dürfen), sollen ne (soll — sollen). Významově si je srovnej takhle: müssen je nutnost, dürfen dovolení, sollen pokyn od někoho druhého. A hlavně nezapomeň na tu past ze třetího cvičení — se záporem se müssen a dürfen rozejdou. Du musst nicht je nemusíš, du darfst nicht je nesmíš. Když si nebudeš jistý, zkus si větu přeložit oběma způsoby a zeptej se, jestli je to nabídka volnosti, nebo zákaz.