Volný čas

Lesen je číst a mění kmenové e na ie ve druhé a třetí osobě jednotného čísla: ich lese, ale du liest a er liest. Je to poslední kmenová změna, kterou se v A1 naučíš — po e→i u sprechen a essen, a→ä u fahren a schlafen a au→äu u laufen. Zvláštní na lesen je, že druhá a třetí osoba mají stejný tvar. Důvod znáš z tanzen z minulé lekce: kmen končí na ‑s, takže se koncovka ‑st smrskne na pouhé ‑t. Nikdo neřekne du liesst. Stejně se chová reisen, které přijde ve třetím cvičení: du reist, er reist. Množné číslo je beze změny: wir lesen, ihr lest, sie lesen.

Gern znáš od sedmé lekce a znamená rád. Teď se naučíš jeho dva vyšší stupně: lieber je radši a am liebsten je nejradši. Je to nepravidelná trojice, kterou se prostě musíš naučit nazpaměť — z gern se žádné lieber odvodit nedá. Všechny tři stojí ve větě na stejném místě jako ostatní příslovce, tedy za slovesem: ich schwimme gern, ich spiele lieber Fußball. Am liebsten se ale často dává na začátek věty, aby bylo hned slyšet, co je to nejoblíbenější. A protože sloveso drží druhé místo, jde podmět až za ně: am liebsten spiele ich Fußball, ne am liebsten ich spiele. Pozor: tohle je stupňování PŘÍSLOVCE. Přídavná jména se v němčině stupňují taky, ale to je látka na A2 — schön se tady na schöner neproměňuje.

Otázku Wie oft? znáš z patnácté lekce a příslovce immer, oft, manchmal a nie z deváté. Meistens a selten z minulého cvičení tu řadu doplňují, takže teď máš celou stupnici od stoprocentní po nulovou: immer — meistens — oft — manchmal — selten — nie. Všechna stojí ve větě za slovesem a neskloňují se. Nová slovesa téhle části se chovají obyčejně, jen u dvou stojí za pozor. Reisen má kmen na ‑s, takže se koncovka ‑st smrskne stejně jako u lesen: du reist, er reist. A wandern má kmen na ‑er, takže v první osobě zní ich wandere; v mluvené řeči uslyšíš i zkrácené ich wandre, ale psát budeš to delší. Obě slovesa tvoří minulý čas se slovesem sein, protože znamenají pohyb — to ale přijde až v lekci 32.

Poslední pohled na celou trojici. Gern je rád, lieber radši, am liebsten nejradši — a všechny tři mluví o tom, co člověk dělá nejraději, ne o tom, jak je co dobré. To je důležité rozlišení: stupňují se tady příslovce, ne přídavná jména. Věta ich lese gern znamená rád čtu, ne že by kniha byla dobrá. Ke stupňům se přidávají příslovce četnosti, která znáš: immer, meistens, oft, manchmal, selten, nie. Dohromady se s nimi dá popsat celý volný čas, aniž bys potřeboval jediný nový gramatický tvar. A když chceš dát to nejoblíbenější dopředu, nezapomeň, že sloveso pak drží druhé místo: am liebsten lese ich.