Datum a svátky

Všech dvanáct měsíců je v němčině rodu mužského: der Januar, der Februar, der März. Člen ale uslyšíš málokdy, protože měsíc se skoro vždycky používá s předložkou in a ta se s členem dem stahuje na im. Takže im Januar, im Februar, im März — jako im Supermarkt nebo im Park. Tvar je stejný pro všech dvanáct měsíců a jiný se nepoužívá: nikdy neřekneš am Januar ani in Januar. Ta stahovaná podoba je přesně to, co znáš z jednadvacáté lekce — in plus dem dává im. Jenom se tady neptáš kde, ale kdy. Pozor na výslovnost: v Januar se J čte jako české j a přízvuk drží první slabika, JA‑nu‑ar. Juni a Juli se od sebe v řeči liší jen málo, a proto se v němčině při telefonování často říká Juno a Julei.

Zbylých šest měsíců a žádné nové pravidlo — im funguje u všech stejně. Za pozornost stojí spíš výslovnost a pravopis. September, Oktober, November a Dezember mají přízvuk na druhé slabice, tedy sep‑TEM‑ber, ok‑TO‑ber. Německé z v Dezember se čte jako c, takže de‑CEM‑ber. August má přízvuk na druhé slabice, au‑GUST, a nepleť si ho s křestním jménem August, kde je přízvuk na první. A ještě jedna drobnost k větám v tomhle dialogu: když věta začíná určením času, sloveso drží druhé místo a podmět odchází za ně. Im September arbeite ich wieder, ne im September ich arbeite. To pravidlo znáš z patnácté lekce a u měsíců platí pořád.

Datum se v němčině říká řadovou číslovkou a ta se tvoří jednoduše. U čísel do devatenácti se ke základní číslovce přidá ‑te: vier — vierte, zehn — zehnte. Od dvaceti výš se přidá ‑ste: zwanzig — zwanzigste. Čtyři číslovky jsou nepravidelné a je potřeba si je zapamatovat: erste, dritte, siebte a achte. A teď to hlavní, kvůli čemu je tahle lekce klíčová. Řadová číslovka se chová jako přídavné jméno a mění koncovku podle pádu. Znamená to jediné: když se ptáš, co dneska je, řekneš heute ist der erste Mai s koncovkou ‑e. Když říkáš, kdy se něco stane, řekneš am ersten Mai s koncovkou ‑en. Dvě podoby, dva významy, nic dalšího. Neuč se to jako skloňování — nauč se ty dva vzorce jako celek, protože celá gramatika přídavných jmen přijde až v A2. Pro datum si vystačíš s nimi.

Feiern znamená slavit a má kmen zakončený na ‑er, takže první osoba zní ich feiere — stejně jako ich wandere z lekce 27. Gratulieren je gratulovat a pojí se se třetím pádem, přesně jako slovesa z minulé lekce: ich gratuliere dir, gratuluju ti. Je to tedy sedmé sloveso se třetím pádem, které znáš. Komu gratulujeme, řekneš ve třetím pádě, a k čemu, to přidáš předložkou zum: ich gratuliere dir zum Geburtstag. Dvě nejčastější blahopřání se učí jako celek, protože obsahují přídavné jméno s koncovkou, a to se v A1 neskloňuje. Alles Gute zum Geburtstag je všechno nejlepší k narozeninám a Frohe Weihnachten jsou veselé Vánoce. Weihnachten i Ostern se používají bez členu a s předložkou zu: zu Weihnachten, zu Ostern.

Tři věci z téhle lekce, které spolu drží. U měsíce bez dne se říká im: im September. U konkrétního dne se říká am a řadová číslovka dostane koncovku ‑en: am zehnten September. A když je datum podmětem věty, stojí v prvním pádě s koncovkou ‑e: der erste Mai ist ein Feiertag. Tři vzorce, žádné skloňování navíc. K tomu dvě hotové fráze, které se nerozebírají: Alles Gute zum Geburtstag a Frohe Weihnachten. A jedna drobnost, která se dá snadno přehlédnout — když ve větě vypadne měsíc, řadová číslovka stojí sama a koncovku si nechává: dann gratuliere ich dir am zehnten. Čeština to dělá stejně, řekne se prostě desátého.