Kam to dáme?

Předložky in, auf a an znáš z lekce 21 se třetím pádem: in der Ecke, auf dem Tisch, an der Wand. Tehdy jsi u nich viděl varování, že to není celý příběh — a tohle je ten zbytek. Tyhle předložky mají dva pády a rozhoduje otázka. Na wo? (kde?) stojí třetí pád a mluví se o poloze: Der Tisch steht in der Ecke. Na wohin? (kam?) stojí čtvrtý pád a mluví se o pohybu k cíli: Ich stelle den Tisch in die Ecke. Čeština dělá totéž, jen jinými pády — v rohu × do rohu. Druhá věc, kterou čeština nemá: němčina nemá jedno obecné „dát“. Co bude stát, to se stellt, co bude ležet, to se legt. Obě slovesa potřebují předmět ve čtvrtém pádě a po nich jde skoro vždycky wohin? Proto bývají ve větě dva čtvrté pády naráz: Ich stelle die Lampe auf den Tisch.

Třetí pád po in, auf a an umíš od lekce 21 a nemění se na něm nic: in der Schublade, auf dem Boden, an der Wand. Nově je ale vidět, proč se tomu říká dvojice. Věta odpovídá buď na wo?, nebo na wohin?, a pád je pak už jenom důsledek. Pomůcka, která funguje: podívej se na sloveso. Stehen, liegen, hängen a sitzen jsou slovesa polohy a nic se u nich nehýbe — po nich přijde třetí pád. Stellen a legen jsou slovesa pohybu a po nich čtvrtý. Kdo si není jistý, ať se zeptá nahlas: kde to je, nebo kam to jde? Mimochodem pozor na jednu past z lekce 21: stahuje se jen in dem na im a an dem na am. In der a an der se nestahují nikdy, takže in der Schublade zůstává napsané celé.

Stahování předložky a členu znáš z lekce 21, ale jen ve třetím pádě: in dem se stáhne na im a an dem na am. Čtvrtý pád to umí taky, a dokonce častěji: in das se stáhne na ins a an das na ans. Rozepsané tvary nejsou chyba, ale v mluvené němčině je skoro neuslyšíš — ins Regal a ans Fenster jsou běžná řeč. Všimni si, že stažené tvary rovnou prozrazují pád: ins a ans znamenají pohyb (wohin?), im a am polohu (wo?). Ženský rod se nestahuje ani v jednom pádě, takže in die Küche i in der Küche zůstávají celé. Dvě směrová příslovce k tomu: nach oben a nach unten. Bez nach je to poloha (oben ist noch Platz), s nach je to směr (die Bücher kommen nach oben).

Packen je balit a auspacken vybalit — odlučitelné sloveso stejného typu jako aufräumen z lekce 14. Předpona aus odchází na konec věty: ich packe die Kiste aus. Obě slovesa jsou pravidelná, takže participium končí na ‑t: gepackt, ausgepackt. A protože u odlučitelných sloves stojí ge‑ mezi předponou a kmenem, vzniká ausgepackt, ne geauspackt. Stejně pravidelná jsou i dvě slovesa z prvního cvičení: gestellt a gelegt. Všechna čtyři tvoří perfektum s haben, protože mají předmět ve čtvrtém pádě — pravidlo z lekce 32 platí dál. Ich habe die Vase auf das Regal gestellt. Pozor na jednu věc: v perfektu zůstává určení cíle ve čtvrtém pádě, i když je sloveso vzadu. Pád řídí předložka, ne pozice slovesa.

Poslední cvičení nepřidává nic nového, jen dává obě poloviny vedle sebe. Tabulka je krátká: in, auf a an se čtvrtým pádem odpovídají na wohin? a jdou se slovesy stellen, legen a kommen. Se třetím pádem odpovídají na wo? a jdou se slovesy stehen, liegen a sein. Stažené tvary to dělení kopírují — ins a ans na jedné straně, im a am na druhé. Zbylých šest předložek ze stejné skupiny (über, unter, vor, hinter, neben, zwischen) se chová úplně stejně a přijde v příští lekci; do té doby je používej dál jenom se třetím pádem, tak jak je znáš z lekce 21. A jedna praktická poznámka: když si nejsi jistý, zkus se zeptat česky. „Do regálu“ je čtvrtý pád, „v regálu“ třetí. Čeština tady němčině pomáhá víc než obvykle.