Kde bydlím — sloveso VIVIR

Lekce 8 · 5 cvičení

Třetí vzorové sloveso: VIVIR (bydlet, žít) a celé časování -IR sloves. Řeknete, kde bydlíte (vivo en Praga), popíšete město i vesnici (grande, pequeño, bonito) a napočítáte do sta.

Gramatika v lekci
Přítomný čas pravidelných -IR sloves (vzor VIVIR); ¿dónde vives?; číslovky 20–100; shoda přídavných jmen; la gente

¿Dónde vives? — vivo, vives, vive

zamčeno

Dialog

— Hola, María. ¿Dónde vives?

— Ahoj, Marío. Kde bydlíš?

— Vivo en Madrid, en la ciudad. ¿Y tú?

— Bydlím v Madridu, ve městě. A ty?

— Yo vivo en Praga. Y Pavel vive en un pueblo.

— Já bydlím v Praze. A Pavel bydlí na vesnici.

— ¿En un pueblo? ¡Fenomenal!

— Na vesnici? Skvěle!

Slovíčka

vivir: bydlet, žít (vivo, vives, vive, vivimos, vivís, viven)sloveso
¿dónde?: kde?příslovce
¿dónde vives?: kde bydlíš?fráze
la ciudad: městopodstatné jméno
el pueblo: vesnice, městečkopodstatné jméno

Gramatika

VIVIR — vivo, vives, vive + vivir en

VIVIR (bydlet, žít) je první pravidelné sloveso na -ir. V jednotném čísle: vivo, vives, vive — koncovky -o, -es, -e. Místo se připojuje předložkou en (známe z lekce 6): vivo en Praga, vive en un pueblo. Otázka: ¿Dónde vives? — dónde = kde, v otázce s čárkou.

Vivo en Praga.
Bydlím v Praze.
¿Dónde vives? — Vivo en Madrid.
Kde bydlíš? — Bydlím v Madridu.
Pavel vive en un pueblo.
Pavel bydlí na vesnici.

Procvičování se odemkne po založení účtu.

Vivimos, vivís, viven — celé časování

zamčeno

Úvodní text

Pavel y yo vivimos aquí, en Praga. Ana y María viven allí, en Madrid.

Pavel a já bydlíme tady v Praze. Ana a María bydlí tam v Madridu.

¿Y vosotros? ¿Vivís en la ciudad o en un pueblo?

A vy? Bydlíte ve městě, nebo na vesnici?

Carlos no vive en la ciudad: vive en un pueblo.

Carlos nebydlí ve městě: bydlí na vesnici.

Y en casa hablamos checo y español.

A doma mluvíme česky a španělsky.

Slovíčka

la casa: důmpodstatné jméno
en casa: domafráze
aquí: tadypříslovce
allí: tampříslovce
o: nebofráze

Gramatika

VIVIR — celé časování (vzor pravidelných -IR sloves)

Celé časování: vivo, vives, vive, vivimos, vivís, viven — koncovky -o, -es, -e, -imos, -ís, -en. Od vzoru -AR se liší hlavně v „my“ a „vy“: hablamos × vivimos, habláis × vivís. Nová slůvka: aquí (tady), allí (tam), o (nebo) a en casa (doma).

Nosotros vivimos aquí.
My bydlíme tady.
¿Vosotros vivís en la ciudad o en un pueblo?
Bydlíte ve městě, nebo na vesnici?
Ana y María viven allí, en Madrid.
Ana a María bydlí tam v Madridu.

Procvičování se odemkne po založení účtu.

Treinta, cuarenta… cien — čísla 20 až 100

zamčeno

Dialog

— Treinta, cuarenta, cincuenta… ¿y sesenta?

— Třicet, čtyřicet, padesát… a šedesát?

— Sí: sesenta, setenta, ochenta, noventa y… ¡cien!

— Ano: šedesát, sedmdesát, osmdesát, devadesát a… sto!

— ¡Cien! ¿Y veintiuno?

— Sto! A dvacet jedna?

— Veintiuno, veintidós, veintitrés… Y treinta y uno, treinta y dos…

— Veintiuno, veintidós, veintitrés… A třicet jedna, třicet dva…

— ¡Muy bien! ¿Cuántos años tiene usted, señor?

— Výborně! Kolik je vám let, pane?

— Tengo casi cincuenta años.

— Je mi skoro padesát.

Slovíčka

treinta: třicetpodstatné jméno
cuarenta: čtyřicetpodstatné jméno
cincuenta: padesátpodstatné jméno
sesenta: šedesátpodstatné jméno
setenta: sedmdesátpodstatné jméno
ochenta: osmdesátpodstatné jméno
noventa: devadesátpodstatné jméno
cien: stopodstatné jméno
casi: skoro, téměřpříslovce

Gramatika

Číslovky 20–100: desítky, veinti- a spojka y

Desítky: treinta (30), cuarenta (40), cincuenta (50), sesenta (60), setenta (70), ochenta (80), noventa (90) a cien (100). Čísla 21–29 se píšou jedním slovem s veinti-: veintiuno, veintidós, veintitrés (pozor na čárky). Od 31 výš se skládá desítka + y + jednotka: treinta y uno, cuarenta y cinco. Nové slůvko casi = skoro: casi cien.

treinta, cuarenta, cincuenta… cien
třicet, čtyřicet, padesát… sto
veintiuno, veintidós, veintitrés
dvacet jedna, dvacet dva, dvacet tři (jedním slovem)
treinta y uno, cuarenta y cinco
třicet jedna, čtyřicet pět (s y)

Procvičování se odemkne po založení účtu.

La ciudad es grande — jaké to tam je

zamčeno

Dialog

— ¿Vives en Madrid, María?

— Bydlíš v Madridu, Marío?

— Sí, Madrid es la capital y es muy grande. Aquí vive mucha gente.

— Ano, Madrid je hlavní město a je moc velký. Bydlí tady hodně lidí.

— ¿Y es bonito?

— A je hezký?

— ¡Claro! Es un lugar muy bonito. ¿Y el pueblo de Pavel?

— Jasně! Je to moc hezké místo. A Pavlova vesnice?

— Es pequeño y tranquilo. La casa es nueva y muy bonita.

— Je malá a klidná. Dům je nový a moc hezký.

— ¡Fenomenal!

— Skvěle!

Slovíčka

grande: velký/ápřídavné jméno
pequeño/pequeña: malý/ápřídavné jméno
bonito/bonita: hezký/ápřídavné jméno
nuevo/nueva: nový/ápřídavné jméno
la gente: lidépodstatné jméno
mucho/mucha: hodně, mnohopřídavné jméno
la capital: hlavní městopodstatné jméno
la persona: osoba, člověkpodstatné jméno
el lugar: místopodstatné jméno

Gramatika

Grande, pequeño/a, bonito/a — jaké je moje město; la gente

Popis místa: la ciudad es grande, el pueblo es pequeño, la casa es bonita. Přídavná jména na -o/-a se shodují v rodě (pequeño/pequeña, bonito/bonita, nuevo/nueva), grande se nemění — je stejné pro oba rody, jako triste z lekce 3. Pozor na la gente (lidé): gramaticky je to jednotné číslo, takže mucha gente vive aquí — sloveso v jednotném čísle.

La ciudad es grande y bonita.
Město je velké a hezké.
El pueblo es pequeño; la casa es pequeña.
Vesnice je malá; dům je malý.
Všimni si: pequeño / pequeña
Mucha gente vive en la capital.
V hlavním městě bydlí hodně lidí.

Procvičování se odemkne po založení účtu.

Opakování — kde bydlíme a jaké to tam je

zamčeno

Dialog

— ¡Hola, Pavel! ¿Dónde vives ahora?

— Ahoj, Pavle! Kde teď bydlíš?

— Vivo en Praga. Es la capital y es muy bonita.

— Bydlím v Praze. Je to hlavní město a je moc hezká.

— ¿Vive mucha gente allí?

— Bydlí tam hodně lidí?

— Sí, mucha. Y vosotros, ¿dónde vivís?

— Ano, hodně. A vy, kde bydlíte?

— Vivimos en un pueblo pequeño, casi cien personas.

— Bydlíme v malé vesnici, skoro sto lidí.

— ¡Fenomenal! Hasta luego.

— Skvěle! Tak zatím.

Gramatika

Opakování — VIVIR, čísla 20–100 a popis místa

Velké opakování: celé časování VIVIR (vivo… viven), otázky ¿dónde vives? / ¿dónde vive usted? / ¿dónde vivís?, desítky 20–100, veinti- a y, přídavná jména grande/pequeño/bonito/nuevo a la gente s jednotným číslem. Žádná nová slovíčka — jen upevnění.

¿Dónde vives? — Vivo en Praga.
Kde bydlíš? — Bydlím v Praze.
Vivimos en un pueblo pequeño, casi cien personas.
Bydlíme v malé vesnici, skoro sto lidí.
¿Vive mucha gente allí?
Bydlí tam hodně lidí?

Procvičování se odemkne po založení účtu.

Reálie · každodenní životBydlení a města ve ŠpanělskuKulturní vložka k téhle lekci — čtení na pár minut, bez cvičení.Zpět na přehled