Jaký je?

Přídavné jméno znáš z páté lekce, kde se říkalo Der Garten ist schön. Teď ho použiješ na lidi a hned je vidět, v čem se němčina s češtinou rozchází. Čeština mění tvar podle rodu: malý bratr, malá sestra, malé dítě. Němčina po slovese sein nemění nic — Der Bruder ist klein, Die Schwester ist klein, Das Kind ist klein. Jeden jediný tvar pro všechno. Místo jména můžeš dát zájmeno er, sie nebo es, přesně jak to znáš ze sedmé lekce. Pozor u das Mädchen: rod se řídí německým slovem, ne skutečností, a Mädchen je středního rodu, takže se o něm mluví es.

Tohle je jádro celé lekce a je to dobrá zpráva: po slovese sein má přídavné jméno jeden jediný tvar. Ať je podmět mužský, ženský, střední nebo v množném čísle, freundlich zůstane freundlich. Čeština přitom mění koncovku pokaždé — přátelský, přátelská, přátelské, přátelští — a právě to je past, do které Čech nejčastěji spadne. Co se naopak mění, je sloveso: ich bin, du bist, er ist, wir sind. Všechny tvary znáš už ze sedmé lekce, takže nic nového se učit nemusíš. Koncovku dostane přídavné jméno teprve tehdy, když stojí před podstatným jménem (ein netter Mann), a to je látka až pro úroveň A2.

Přídavné jméno se dá zesílit nebo zeslabit jediným slůvkem, které stojí těsně před ním. Sehr je velmi a je nejsilnější, ziemlich je dost a znamená víc než trochu, ale míň než sehr, ganz je úplně. Wirklich znamená opravdu a používá se, když něco potvrzuješ. Všechna čtyři slova se nikdy nemění a stojí na stejném místě jako zápor nicht, který znáš z deváté lekce — proto Die Leute sind nicht laut, ale Die Leute sind sehr laut. Sloveso finden navíc umí ještě jednu věc: kromě najít znamená taky myslet si, mít názor. Ich finde Anna nett je česky Anna mi přijde milá.

Die Haare a die Augen se v němčině skoro vždycky používají v množném čísle, takže po nich jde sind a přivlastňovací zájmeno má koncovku ‑e: meine Haare, deine Augen. To je úplně stejné jako u die Eltern nebo die Geschwister z minulé lekce. Pozor na jednu věc, která zatím nejde: říct jeho vlasy nebo její oči se ještě nenaučíš, protože přivlastňovací zájmena třetí osoby přijdou později. O cizím člověku proto mluv s určitým členem — Die Haare sind blond — nebo se ho zeptej přímo. A barvy kromě blond taky ještě nepadly; ty čekají na dvacátou lekci.

Celá lekce se vejde do jedné věty: přídavné jméno po slovese sein nemá koncovku. Mění se jenom sloveso podle podmětu a před přídavné jméno může vstoupit sehr, ziemlich, ganz nebo zápor nicht. Nic víc v tom není a je to jeden z mála bodů, kde je němčina jednodušší než čeština — ta střídá velký, velká, velké, velcí, kdežto němčina má pořád groß. Koncovka přijde teprve tehdy, když se přídavné jméno postaví před podstatné jméno, a to je látka pro A2. Do té doby ho důsledně dávej až za sloveso.