Kolik je hodin

Čeština má na obojí jedno slovo, němčina dvě, a plete se to často. Die Uhr jsou hodinky nebo hodiny na zdi a zároveň údaj času: Es ist acht Uhr. Die Stunde je hodina jako doba trvání, tedy šedesát minut: Der Kurs ist zwei Stunden. Zeptat se dá dvěma způsoby — Wie viel Uhr ist es? nebo Wie spät ist es?, což doslova znamená jak pozdě je. Odpověď začíná vždycky neosobním es ist. Jedna drobnost na později: jednu hodinu čas říká ein Uhr bez ‑s, kdežto samotná číslovka je eins.

Halb acht není osm a půl, ale sedm třicet — počítá se k hodině, která teprve přijde. Dobrá zpráva pro Čecha: čeština to dělá úplně stejně, půl osmé je taky 7:30. Kdo se splete, obvykle překládá doslova osm a půl nebo myslí anglicky. U čtvrtí se ale jazyky rozejdou: 8:15 je německy Viertel nach acht, tedy čtvrt po osmé, kdežto česky čtvrt na devět. Němčina se dívá zpátky na uplynulou hodinu, čeština dopředu. A 8:45 je Viertel vor neun, čtvrt před devátou. Předložka um uvádí, v kolik se něco děje: Der Kurs ist um neun Uhr.

Denní doby se v němčině pojí s předložkou am: am Morgen, am Vormittag, am Mittag, am Nachmittag, am Abend. Am se učí jako celek — je to stažené spojení, které rozebereme až u třetího pádu, takže zatím ho ber jako jedno slovo. Noc je výjimka a chová se jinak, proto se die Nacht v téhle lekci používá jen jako podstatné jméno: Die Nacht ist lang. Když věta začne časovým údajem, sloveso zůstává na druhém místě a podmět se posune za něj — Am Abend höre ich Musik, ne Am Abend ich höre. To pravidlo znáš ze sedmé lekce, tady se jen znovu použije.

Tři slova, která od sebe němčina pečlivě odděluje. Früh je brzy, spät pozdě a pünktlich přesně na čas — ani dřív, ani později. Spojení zu spät znamená později, než bylo domluveno; předložka zu tady není samostatné slovo k učení, ber ji jako součást té dvojice. Otázka Wie spät ist es? doslova znamená jak pozdě je, a přesto se jí ptáš úplně normálně na čas — nic zlého v ní není. Sloveso warten se časuje jako arbeiten ze sedmé lekce: kvůli výslovnosti se před koncovku vkládá ‑e‑, takže du wartest a er wartet.

Tři slůvka nesou celou lekci a každé dělá něco jiného. Um uvádí konkrétní čas: um neun Uhr. Am uvádí denní dobu: am Vormittag. A halb říká, že jsi v půlce cesty k příští hodině: halb acht je 7:30. K tomu Viertel nach pro čtvrt po celé a Viertel vor pro čtvrt před celou. Otázka zní Wann? nebo Wie spät ist es? Nakonec drobnost, která v Německu není drobnost: die Verspätung je zpoždění a říká se, že ho máš — Lukas hat Verspätung.