Můj den

Sloveso aufstehen se ve větě rozlomí na dva kusy. Časovaná část zůstane na svém druhém místě a předpona auf odletí úplně na konec: Ich stehe um sechs auf. Čeština nic takového nedělá, takže je to jev, který si musíš hlídat — a hlavně si při psaní věty rovnou pamatovat, že tam předpona na konci ještě má přijít. V otázce je to stejné: Wann stehst du auf? Slovesa duschen, frühstücken a klingeln žádnou předponu nemají a nikam se nedělí, takže se chovají úplně obyčejně.

Časovaná část slovesa drží druhé místo ve větě, předpona odletí na konec a mezi nimi stojí všechno ostatní — čas, místo, předmět. Té dvojici se říká rámcová konstrukce, protože sloveso větu doslova orámuje: Der Kurs fängt um neun an. Čím delší věta, tím dál je předpona od slovesa, a právě to dělá Čechům potíž. Pomáhá jediné: rozmyslet si sloveso celé předem a předponu si odložit na konec. Přízvuk je spolehlivé vodítko — u odlučitelných sloves ho nese předpona (ÁN‑fangen), u ostatních kmen.

Předpona není jen ozdoba — mění význam základního slovesa, a někdy hodně. Kommen je přijít, zurückkommen vrátit se. Sehen je vidět, fernsehen dívat se na televizi, doslova vidět do dálky. Hören je poslouchat, aufhören přestat. Když tedy narazíš na sloveso s předponou, neodhaduj význam ze základu — je to nové slovo a učí se celé. Ve větě se pak chová podle pravidla z minulého cvičení: časovaná část na druhé místo, předpona na konec. Pozor na dvojici der Fernseher a fernsehen: první je přístroj, druhé činnost.

Dvě podobná spojení, každé o něčem jiném. Nach Hause znamená domů a mluví o pohybu: Ich gehe nach Hause. Zu Hause znamená doma a mluví o klidu na místě: Ich bin zu Hause. Čeština ten rozdíl dělá taky, jen jinými slovy, takže stačí si dvojici zapamatovat jako celek — proč tam stojí tvar Hause, se dozvíš až u třetího pádu. Slovo der Feierabend je konec pracovní doby i volno po něm a v němčině se má: Ich habe Feierabend. Čeština nemá jednoslovný protějšek, nejblíž jsou padla.

Celá lekce stojí na jednom obrázku: časovaná část slovesa na druhém místě, předpona na konci a všechno ostatní mezi nimi. Platí to pro aufstehen, anfangen, aufhören, einkaufen, fernsehen, mitkommen i zurückkommen. Slovesa bez předpony — schlafen, kochen, duschen, frühstücken, gehen — zůstávají celá. Schlafen k tomu přidává změnu kmene: ve druhé a třetí osobě jednotného čísla se a mění na ä, tedy du schläfst a er schläft. Stejnou změnu má anfangen: er fängt an. Zbylá tři slůvka jsou drobná, ale používaná pořád — schon je už, gleich hned a lange dlouho. A konečně přibývá i samotné slovo der Tag, které znáš od první lekce z pozdravu guten Tag; teď ho můžeš použít i samostatně.