Byt a pokoje

Byt je plný slov, u kterých se rod z češtiny odhadnout nedá, takže se učí rovnou i se členem: die Küche, das Bad, der Flur, der Balkon, der Keller. Česká kuchyň je ženská a německá taky, ale koupelna je das Bad, tedy střední, a chodba der Flur, tedy mužská. Popsat byt zvládneš rovnou slovesem haben ze sedmé lekce, protože místnosti po něm stojí ve čtvrtém pádě: Die Wohnung hat eine Küche und ein Bad. Ženský a střední rod se přitom nemění, mění se jedině mužský. A spojení im Erdgeschoss znamená v přízemí — je to stejný celek jako im Supermarkt ze sedmnácté lekce nebo im Restaurant z osmnácté. Zatím se učí nazpaměť, rozebereme ho v jednadvacáté lekci.

Es gibt je obrat, kterým němčina říká je tam nebo jsou tam. Doslova to znamená ono dává, ale tak to nikdo nepřekládá — ber to jako jeden hotový celek. Dvě věci na něm musíš dodržet. Zaprvé po es gibt stojí vždycky čtvrtý pád, který znáš od osmé lekce: es gibt einen Aufzug, eine Treppe, ein Bad. Mění se tedy jenom mužský rod, ženský a střední zůstávají. Zápor funguje stejně: es gibt keinen Aufzug. Zadruhé sloveso se nemění nikdy, ani když je věcí víc — Es gibt vier Zimmer, ne es geben. Čeština v tom má jsou, němčina pořád gibt. V otázce se obě slova prohodí: Gibt es einen Aufzug? A pozor, sloveso geben umí i jiné tvary, jenže ty se v A1 nepoužívají — zůstává jenom tenhle jeden obrat.

Němčina skládá slova donekonečna a je to spíš úleva než problém, protože se u toho nemusíš učit skoro nic nového. Platí jediné pravidlo: složenina se čte zprava. Poslední část říká, co to je, a určuje rod celého slova. Das Zimmer je pokoj a je střední, takže das Schlafzimmer, das Wohnzimmer i das Kinderzimmer jsou taky střední. První část jenom upřesňuje jaký: schlafen dá ložnici, wohnen obývací pokoj, das Kind dětský pokoj. Obě části přitom už dávno znáš, takže tyhle tři složeniny se neučíš jako nová slovíčka — jsou to ukázky vzorce a do slovní zásoby se nepočítají. Jakmile pravidlo pochopíš, rozluštíš i slova, která jsi nikdy neviděl. Pozor jenom na výjimky, kde význam z částí nevyplývá: das Trinkgeld z osmnácté lekce nejsou peníze na pití, ale spropitné.

Německý nájem má dvě čísla, ne jedno. Die Miete je holý nájem a die Nebenkosten jsou zálohy na vodu, elektřinu a topení, které se platí zvlášť. V inzerátech proto uvidíš dvě částky a sečíst si je musíš sám. Die Nebenkosten je navíc pomnožné jméno — existuje jenom v množném čísle a jednotné nemá vůbec, takže si vždycky bere sloveso sind. Znáš to už od šesté lekce od die Leute a od desáté od die Eltern; tohle je třetí takové slovo v kurzu. Die Miete a die Kaution jsou naopak obyčejná jednotná jména a berou si ist. Přídavné jméno hoch se přitom nemění ani v jednom případě, protože stojí v přísudku. A pozor na sloveso: mieten znamená najmout si, tedy to, co dělá nájemník. Pronajímatel dělá něco jiného a má na to vlastní sloveso, které se v A1 neučí.

Tahle dvojice se plete i pokročilým, přitom je v ní jenom jedna slabika. Der Mieter je nájemník, tedy ten, kdo si byt najímá. Der Vermieter je pronajímatel, tedy ten, kdo byt pronajímá — předpona ver‑ obrátí směr. Ženský protějšek se u obou dělá koncovkou ‑in přesně jako u povolání z dvanácté lekce: die Mieterin, die Vermieterin. A jako u povolání platí, že po slovese sein stojí bez členu: Ich bin Mieter, ne ich bin ein Mieter. Der Umzug je stěhování; schovává se v něm sloveso ziehen, které se v A1 neučí, takže ho ber jako hotové slovo. Jinak je tohle cvičení opakování celé lekce — es gibt, místnosti, nájem i složeniny dohromady.