Nábytek a barvy

Rody nábytku se z češtiny neodhadnou o nic líp než u místností: der Sessel, der Teppich, der Spiegel a der Schreibtisch jsou mužské, das Sofa střední, die Lampe z páté lekce ženská. Jedno slovo z téhle lekce je ale zvláštní. Die Möbel znamená nábytek a v němčině existuje jenom v množném čísle, takže si vždycky bere sind: Die Möbel sind neu. Čeština má naopak jednotné číslo, takže se to plete. Je to čtvrté pomnožné jméno v kurzu — po die Leute, die Eltern a die Nebenkosten z minulé lekce. Popsat zařízení zvládneš rovnou obratem es gibt z devatenácté lekce, který se pojí se čtvrtým pádem: Es gibt ein Sofa und zwei Sessel. A pozor na der Sessel — je to křeslo, ne židle. Židle je der Stuhl ze čtvrté lekce.

Tohle je jedno z mála míst, kde má čeština těžší práci než němčina. Česky se barva mění podle rodu i čísla — červený stůl, červená lampa, červené křeslo, červené polštáře. Německy je to pořád rot. Barva totiž stojí v přísudku, tedy za slovesem sein, a tam přídavné jméno koncovku nedostává nikdy: Der Sessel ist rot, die Lampe ist rot, das Sofa ist rot, die Möbel sind rot. Je to stejné pravidlo, které znáš od jedenácté lekce od freundlich nebo groß, jenom je u barev vidět nejnápadněji. Na barvu se ptáš otázkou Welche Farbe hat…? — doslova jakou barvu má. Sloveso haben se pojí se čtvrtým pádem, takže die Farbe stojí ve čtvrtém pádě, jenže ženský rod se v něm nemění, takže si toho ani nevšimneš. Slovo welche používáme zatím jen v téhle jedné otázce.

Hell je světlý a dunkel tmavý. Obě slova se chovají jako barvy — v přísudku nemění tvar: Das Zimmer ist hell, das Bad ist dunkel. Zajímavější je, co s nimi němčina umí dál. Dají se totiž přilepit rovnou k barvě a vznikne jedno slovo: hellblau je světle modrý, dunkelgrün tmavě zelený. Je to přesně to skládání, které znáš z devatenácté lekce, jenom u přídavných jmen — a platí u něj totéž pravidlo, že rozhoduje poslední část. Hellblau je pořád modrá, jenom světlá. Používat to v A1 nemusíš, ale až uvidíš na cedulce dunkelbraun, budeš vědět, na čem jsi. Zbylé čtyři barvy jsou weiß, schwarz, braun a grau; weiß se píše s ostrým s, které se na české klávesnici nahrazuje dvojitým s.

Čtvrtý pád po es gibt se vyplatí zopakovat, protože se na něm dá spočítat celá lekce. Mění se jedině mužský rod: es gibt einen Vorhang, ale eine Decke a ein Regal. Nová slova jsou die Wand, das Regal, der Vorhang a die Decke. Pozor na die Decke — znamená deku i strop, což dohromady dává smysl, jakmile si uvědomíš, že obojí něco přikrývá. Das Badezimmer je koupelna a je to zase složenina: das Bad plus das Zimmer, takže střední rod podle poslední části. Neučíš se ji jako slovíčko, jenom si na ní ověříš, že vzorec z minulé lekce funguje. A ještě jedna věc, která ti tady bude chybět: říct, že obraz visí na stěně, zatím neumíme. Předložky místa a s nimi třetí pád přijdou v jednadvacáté lekci.

Bunt znamená pestrý, tedy víc barev najednou — je to vlastně shrnutí celé lekce v jednom slově. Orange je oranžový a němčina si ho půjčila z francouzštiny, což je na výslovnosti slyšet: říká se o‑RÁNŽ, ne oranže. Stejně přejaté jsou lila a rosa, které se v němčině neskloňují vůbec nikdy — jenže v A1 přídavná jména neskloňujeme tak jako tak, takže si toho ani nevšimneš. Zopakuj si na téhle poslední stránce, co z lekce vlastně plyne: barva stojí za slovesem sein a nemění se, ptáme se na ni otázkou Welche Farbe hat…?, a hell s dunkel se chovají úplně stejně jako barvy. Množné číslo od die Farbe je die Farben; die Möbel má naopak jenom množné a bere si sind.