Kde co je

Tohle je největší novinka od osmé lekce: němčina má třetí pád a používá ho pokaždé, když odpovídáš na otázku wo? — tedy kde. Určitý člen v něm vypadá takhle: der Tisch se změní na dem Tisch, das Bett na dem Bett a die Wand na der Wand. Mužský a střední rod tedy splynou do jednoho tvaru dem, zatímco ženský rod si vezme der — a to je přesně to místo, kde se Čech poprvé zarazí, protože der zná jako mužský první pád. Rozhoduje předložka, ne to, jak slovo vypadá. K tomu se přidávají dvě stažení, která uslyšíš pořád: in dem se stahuje na im a an dem na am. To am už znáš z třinácté lekce z am Montag a am Abend — teď konečně víš, proč tam to m je. A ještě jedna věc, kterou čeština nemá: němčina neřekne prostě „je“, ale vybírá sloveso podle polohy. Co stojí, to steht, co leží, to liegt, a co visí, to hängt.

Předložky místa se vyplatí učit jako sadu, protože fungují úplně stejně: über je nad, unter pod, neben vedle, hinter za, zwischen mezi a vor před. To vor znáš z třinácté lekce z hodin — zehn vor acht — a je to totéž slovo, jen tady ukazuje na místo místo na čas. Všechny si berou třetí pád, dokud se ptáš wo?. Novinka je množné číslo: člen je den a k podstatnému jménu se navíc přidá ‑n, pokud tam ještě není. Die Fenster se tedy změní na den Fenstern, ale die Blumen zůstanou den Blumen, protože to ‑n už mají. Oben a unten jsou příslovce, ne předložky — stojí samy a žádný pád po nich nenásleduje. Das Bücherregal je složenina z das Buch a das Regal, takže střední rod podle poslední části; slovíčko to není, jen ukázka vzorce z devatenácté lekce.

Neurčitý člen se ve třetím pádě chová stejně systematicky jako ten určitý: ein se změní na einem u mužského a středního rodu a eine na einer u ženského. Snadno si to zapamatuješ tak, že koncovky jsou tytéž jako u dem a der, jen přilepené na ein. A protože se přivlastňovací zájmena skloňují jako ein — to už víš z desáté lekce — dostaneš meinem a meiner úplně zadarmo. Pozor na jednu past: in meiner Küche se nestahuje, protože stažení im a am existuje jenom u členu dem. In einer Wohnung tedy zůstává rozepsané. Der Küchentisch je zase složenina, tentokrát z die Küche a der Tisch — rod bere podle poslední části, takže je mužský, přestože kuchyň je ženská.

Poslední kolo shrnuje, co z lekce plyne. Za každou předložkou místa stojí třetí pád: dem u mužského a středního rodu, der u ženského, den v množném čísle a k tomu ‑n na podstatném jméně. In dem se stahuje na im, an dem na am, ostatní kombinace zůstávají rozepsané. Neurčitý člen a přivlastňovací zájmena berou tytéž koncovky: einem, einer, meinem, meiner. A německá věta neřekne prostě, že něco někde je — vybírá sloveso podle polohy. Kniha leží, počítač stojí, zrcadlo visí, pes sedí. Čeština si vystačí se slovesem být, němčina ne, a je to jeden z mála případů, kdy je německá věta konkrétnější než česká.