Hausordnung a Kehrwoche — pravidla, na kterých stojí německý dům

Na dveřích od schodiště visí v německém činžáku papír, který nikdo nečte, dokud ho neporuší. Jmenuje se Hausordnung, domovní řád, a stojí v něm, kdy je klid, kam se smí s kolem a co se nesmí nechat na chodbě. Právně je to ovšem složitější, než jak to vypadá: závazná je taková Hausordnung, která je součástí nájemní smlouvy a nájemník ji podepsal. Ta jenom vyvěšená na schodišti smí stanovit pořádková pravidla, ale nesmí nájemníkovi ukládat povinnosti navíc — třeba že bude po řadě uklízet schodiště. Kdo tenhle rozdíl nezná, uklízí často zbytečně.

Jedno pravidlo přitom platí, i kdyby v žádném papíru nestálo. Noční klid od dvaadvaceti do šesti vychází ze zemských zákonů o ochraně před hlukem, takže neplyne ze smlouvy, ale ze zákona. Polední klid mezi jednou a třetí hodinou naproti tomu žádný celostátní zákon nezná — je to zvyk, který si domovní řády přidávají samy, a proto se dům od domu liší. Soudy k tomu časem doplnily hranice: klauzule zakazující se po desáté večer koupat nebo sprchovat neobstála, protože nájemníka nepřiměřeně omezuje, a dětský křik se podle Spolkového soudního dvora musí snést i v době klidu.

Nejznámější německé domovní pravidlo ale žádný zákon není. Kehrwoche, tedy zametací týden, je zvyk z Bádenska-Württemberska, hlavně ze Stuttgartu a okolí: po domě putuje cedulka od dveří ke dveřím a kdo ji má, uklízí ten týden schodiště a chodník. Kořeny sahají do stuttgartského městského práva z roku 1492 a do nařízení o čištění uliček, které vydal vévoda Eberhard Ludwig roku 1714; samo slovo Kehrwoche je až z konce devatenáctého století. Jako obecní povinnost skončila v roce 1988, jenže se přestěhovala do nájemních smluv a žije dál. Bere se vážně: kvůli zanedbané Kehrwoche se u soudu skončilo mnohokrát a jedna lidová škola v Calwu kdysi nabízela kurz zametání pro přistěhovalce z jiných spolkových zemí.

Zajímavosti

• Domovní řád je závazný jen tehdy, když je součástí nájemní smlouvy; ten vyvěšený na schodišti nesmí ukládat povinnosti navíc.
• Noční klid od 22 do 6 hodin plyne ze zemských zákonů o ochraně před hlukem, ne z domovního řádu.
• Polední klid mezi 13. a 15. hodinou žádný celostátní zákon nenařizuje — je to zvyk jednotlivých domů.
• Zákaz sprchování po dvaadvacáté hodině soudy zrušily jako nepřiměřený a dětský křik se musí snést i v době klidu.
• Kehrwoche je švábská, ne celoněmecká; jako obecní povinnost skončila v roce 1988 a přežívá v nájemních smlouvách.
• Cedulka Kehrwoche putuje po domě od dveří ke dveřím a rozlišuje se úklid uvnitř domu a venku na chodníku.