Jak se dostanu…

Rozkaz ve vykání je jeden z nejjednodušších tvarů, jaké němčina má, protože se nemusíš učit vůbec nic nového. Vezmeš sloveso v tom tvaru, který znáš pro Sie — tedy gehen, fahren, nehmen — a jenom ho posuneš na první místo ve větě. Za ním hned následuje Sie a to se nevynechává: Gehen Sie geradeaus. Fahren Sie mit dem Bus. Nehmen Sie den Zug. Čeština má proti tomu vlastní koncovky — jděte, jeďte, vezměte — takže je to pro nás spíš úleva. Odlučitelná předpona se chová jako vždycky a odejde na konec: Biegen Sie links ab. Tykací rozkaz (geh, fahr) vypadá jinak a nechává se až na vyšší úroveň; v A1 se rozkazuje výhradně ve vykání, což u cizích lidí na ulici stejně sedí líp. A pozor na dvě podobná slova: die Entschuldigung je podstatné jméno, kterým se omluva začíná, entschuldigen Sie je sloveso.

Cesta se v němčině popisuje podle bodů, ke kterým dojdeš, a k tomu slouží bis. Samo o sobě se ale skoro nepoužívá — spojuje se se zu a stahuje se stejně jako v minulé lekci: bis zur Ampel, bis zum Bahnhof. Předložka gegenüber znamená naproti a taky se pojí se třetím pádem: gegenüber der Post, gegenüber dem Museum. Rodová pravidla se tedy nemění, jenom přibývají slova, která je používají. Nové je i příslovce dort, tedy tam. Od hier a da se liší tím, že ukazuje dál — hier je tady u mě, da je tam někde poblíž a dort je tamhle, na místě, o kterém byla řeč. Die Bushaltestelle je složenina z der Bus a die Haltestelle, obojí z minulé lekce; rod je ženský podle poslední části.

Weit je daleko, nah je blízko a obojí se používá přesně jako v češtině. Otázka zní Ist es weit? a odpověď buď Ja, es ist weit, nebo Nein, es ist nah. Přídavné jméno stojí v přísudku, takže nemá koncovku — pravidlo z jedenácté lekce platí dál. Vzdálenost se měří v metrech a kilometrech a obě slova zůstávají po číslovce v jednotném čísle: hundert Meter, zwei Kilometer, nikdy Meters. Směr se řekne pomocí in Richtung a po něm následuje jméno místa bez členu: in Richtung Zentrum, in Richtung Bahnhof. A ještě jedno sloveso, které se v rozkazu hodí: zeigen, ukázat. Zeigen Sie den Weg — ukažte cestu. Die Stadtkarte je složenina z die Stadt a die Karte, protože die Karte znamená kromě lístku a karty taky mapu.

Vorne je vpředu a hinten vzadu. Doplňují dvojici oben a unten z jednadvacáté lekce, takže máš pohromadě čtyři příslovce místa — a všechna se chovají stejně: stojí sama, žádný pád po nich nenásleduje a dají se postavit na začátek věty, čímž se sloveso posune na druhé místo. Vorne fährt ein Kind, hinten fahren die Eltern. Sicher a einfach jsou přídavná jména a v přísudku zůstávají bez koncovky, ať je podmět jakýkoli: das Fahrrad ist sicher, der Weg ist einfach. Sloveso parken je pravidelné a znamená parkovat — v němčině se parkují i kola, ne jenom auta. A die Fahrradstraße je složenina z das Fahrrad a die Straße; rod je ženský podle poslední části, přestože kolo je střední.

Tenhle rozhovor je shrnutí celého modulu. Otázka Wie komme ich zum nebo zur je hotový vzorec, do kterého se doplní cíl — a rod cíle rozhodne, jestli bude zum, nebo zur. Odpověď je řada rozkazů ve vykání: sloveso první, Sie druhé, odlučitelná předpona poslední. Mezi tím se používají orientační body se třetím pádem: bis zur Ampel, an der Ecke, gegenüber der Bank. Na konec přijde otázka na vzdálenost, kterou stojí za to umět položit vždycky — Ist es weit? Odpověď rozhodne, jestli půjdeš pěšky, nebo si vezmeš autobus. Nic z toho není nové, ale poprvé to dohromady dává rozhovor, který se dá vést s cizím člověkem na ulici a dopadne dobře.