Čísla a kontakt
Lekce 3 · 4 cvičení
Třetí lekce němčiny: číslovky 0–20, W-otázky wer, was, wo a woher, sloveso sein ve 3. osobě a kontaktní údaje. Nadiktuješ telefonní číslo a zeptáš se, kolik je komu let.
Gramatika v lekci
W-otázky · číslovky 0–20 · sein — ist · Wie alt bist du?
Telefonnummer, bitte!
Dialog
Guten Tag, Herr Schmidt! Telefonnummer, bitte!
Dobrý den, pane Schmidte! Telefonní číslo, prosím!
Ja. Null, sechs, sieben, neun, acht, drei.
Ano. Nula, šest, sedm, devět, osm, tři.
Wie bitte? Null, sechs, sieben…?
Prosím? Nula, šest, sedm…?
Null, sechs, sieben, neun, acht, drei.
Nula, šest, sedm, devět, osm, tři.
Danke, Herr Schmidt!
Děkuji, pane Schmidte!
Bitte! Auf Wiedersehen!
Prosím! Na shledanou!
Slovíčka
- null
- nulačíslovka
- eins
- jednačíslovka
- zwei
- dvačíslovka
- drei
- třičíslovka
- vier
- čtyřičíslovka
- fünf
- pětčíslovka
- sechs
- šestčíslovka
- sieben
- sedmčíslovka
- acht
- osmčíslovka
- neun
- devětčíslovka
- zehn
- desetčíslovka
- die Telefonnummermn. č. die Telefonnummern
- telefonní číslopodstatné jméno
Gramatika
Číslovky 0–10 a jak se diktuje číslo
První desítka: null, eins, zwei, drei, vier, fünf, sechs, sieben, acht, neun, zehn. Číslovky se píšou malým písmenem, i když stojí uprostřed věty. Samostatná jednička je eins — kratší tvar ein patří až k podstatným jménům. Pozor na výslovnost: drei zní „draj“, ale vier „fír“, a sechs se čte „zeks“, protože německé s na začátku slova zní jako české z. Telefonní číslo se diktuje po jednotlivých číslicích. Na úřadě se navíc otázka často zkracuje na holé podstatné jméno — Telefonnummer, bitte! místo celé věty, bez členu a bez slovesa.
null, eins, zwei, drei, vier, fünf
nula, jedna, dva, tři, čtyři, pět
sechs, sieben, acht, neun, zehn
šest, sedm, osm, devět, deset
Telefonnummer, bitte!
Telefonní číslo, prosím!
Null, sechs, sieben, neun.
Nula, šest, sedm, devět.
elf, zwölf, dreizehn…
zamčenoÚvodní text
elf, zwölf, dreizehn,
jedenáct, dvanáct, třináct,
vierzehn, fünfzehn, sechzehn,
čtrnáct, patnáct, šestnáct,
siebzehn, achtzehn, neunzehn,
sedmnáct, osmnáct, devatenáct,
zwanzig,
dvacet,
drei, dreizehn,
tři, třináct,
vier, vierzehn,
čtyři, čtrnáct,
sechs, sechzehn,
šest, šestnáct,
sieben, siebzehn
sedm, sedmnáct
Slovíčka
- die Zahlmn. č. die Zahlen
- číslo, číslicepodstatné jméno
- elf
- jedenáctčíslovka
- zwölf
- dvanáctčíslovka
- zwanzig
- dvacetčíslovka
Gramatika
Číslovky 11–20 — dvě výjimky a jedno pravidlo
Jedenáctka a dvanáctka stojí mimo řadu a učí se zpaměti: elf, zwölf. Od třinácti do devatenácti pak platí jednoduché pravidlo — jednotka plus zehn: drei + zehn = dreizehn, vier + zehn = vierzehn. Čeština dělá totéž (tři + náct), takže si to zapamatuješ snadno. Pravidlo má dvě výjimky, kde se jednotka zkrátí: sechs ztratí s (sechzehn, ne sechszehn) a sieben ztratí ‑en (siebzehn, ne siebenzehn). Dvacítka je zwanzig, ne zweizig — i ta se učí zvlášť.
elf, zwölf
jedenáct, dvanáct
vier, vierzehn
čtyři, čtrnáct
sechs, sechzehn
šest, šestnáct
neunzehn, zwanzig
devatenáct, dvacet
Procvičování se odemkne po dokončení předchozích cvičení.
Wer? Wo? Woher?
zamčenoDialog
Hallo! Ich bin Tim. Wer bist du?
Ahoj! Já jsem Tim. Kdo jsi ty?
Ich bin Lena. Woher kommst du?
Já jsem Lena. Odkud jsi?
Ich komme aus Wien. Wo wohnst du?
Jsem z Vídně. Kde bydlíš?
Ich wohne in Berlin. Wie alt bist du?
Bydlím v Berlíně. Kolik ti je?
Ich bin zwanzig Jahre alt. Und du?
Je mi dvacet let. A tobě?
Ich bin neunzehn. Und wie alt ist Klara?
Mně je devatenáct. A kolik je Klaře?
Klara ist achtzehn.
Klaře je osmnáct.
Slovíčka
- wer
- kdozájmeno
- was
- cozájmeno
- wo
- kdepříslovce
- woher
- odkudpříslovce
- alt
- starý; ve spojení s věkem „je mi…“přídavné jméno
- das Jahrmn. č. die Jahre
- rokpodstatné jméno
Gramatika
W-otázky — tázací slovo na prvním místě
Otázka, na kterou se nedá odpovědět ja nebo nein, začíná tázacím slovem: wer (kdo), wo (kde), woher (odkud), wie (jak). Pořadí je vždycky stejné — tázací slovo, sloveso, podmět: Wo wohnst du? Sloveso zůstává na druhém místě přesně jako v oznamovací větě, jenom před ním místo podmětu stojí tázací slovo. Nepleť si wo a woher: wo se ptá na místo, kde jsi teď, woher na to, odkud pocházíš. Když mluvíš o někom třetím, sloveso sein má tvar ist: Klara ist achtzehn. Na věk se ptáš Wie alt bist du? a odpovídáš buď krátce Ich bin zwanzig, nebo celou vazbou Ich bin zwanzig Jahre alt.
Wer bist du?
Kdo jsi?
Woher kommst du?
Odkud jsi?
Wo wohnst du?
Kde bydlíš?
Wie alt ist Klara?
Kolik je Klaře?
Procvičování se odemkne po dokončení předchozích cvičení.
Adresse und E-Mail
zamčenoDialog
Guten Tag! Wie heißen Sie?
Dobrý den! Jak se jmenujete?
Guten Tag! Ich heiße Fischer.
Dobrý den! Jmenuji se Fischer.
Woher kommen Sie, Herr Fischer?
Odkud jste, pane Fischere?
Ich komme aus Köln. Ich wohne in Leipzig.
Jsem z Kolína. Bydlím v Lipsku.
Danke. Adresse, Telefonnummer und E-Mail, bitte!
Děkuji. Adresu, telefonní číslo a e-mail, prosím!
Ja. Telefonnummer: null, vier, drei, eins.
Ano. Telefonní číslo: nula, čtyři, tři, jedna.
Danke, Herr Fischer! Auf Wiedersehen!
Děkuji, pane Fischere! Na shledanou!
Auf Wiedersehen!
Na shledanou!
Slovíčka
- die Adressemn. č. die Adressen
- adresapodstatné jméno
- die E-Mailmn. č. die E-Mails
- e-mailpodstatné jméno
Gramatika
W-otázky ve vykání a úřední zkratka
Ve vykání se W-otázka staví úplně stejně, mění se jen koncovka slovesa a zájmeno: Woher kommst du? proti Woher kommen Sie? Na úřadě, ve formuláři a u přepážky němčina otázky rády zkracuje na holé podstatné jméno — Adresse, bitte! nebo Telefonnummer und E-Mail, bitte! Sloveso ani člen tam nejsou. Je to úsporné a zdvořilé zároveň, protože na konci stojí bitte. Slovo E-Mail se píše s velkým E i velkým M a se spojovníkem uprostřed.
Wie heißen Sie?
Jak se jmenujete?
Woher kommen Sie?
Odkud jste?
Adresse, bitte!
Adresu, prosím!
Telefonnummer und E-Mail, bitte!
Telefonní číslo a e-mail, prosím!
Procvičování se odemkne po dokončení předchozích cvičení.