Co jsem dělal

Konečně minulý čas. Němčina jich má víc, ale v mluvené řeči vládne jeden jediný — perfektum. Skládá se ze dvou částí: časovaného haben na druhém místě věty a participia na jejím konci. Ich habe gearbeitet, du hast gespielt, wir haben gelernt. Časuje se jen to haben, participium zůstává pořád stejné. Participium pravidelného slovesa poznáš snadno: vezme se kmen, před něj se dá ge- a za něj -t. Machen dá gemacht, hören dá gehört, spielen dá gespielt, lernen gelernt. Uvnitř věty se tím vytvoří rámec, který už znáš od odlučitelných sloves a od modálních: sloveso na druhém místě, druhá část až na samém konci, a mezi nimi všechno ostatní. Pozor na jednu věc — čeština dělá minulý čas jedním slovem (pracoval jsem), němčina vždycky dvěma, a to haben se vynechat nedá.

Pravidlo ge- + kmen + -t má jednu drobnou úpravu. Když kmen slovesa končí na -t nebo -d, nedalo by se výsledné participium vyslovit: z arbeiten by vzniklo „gearbeitt“. Němčina proto vloží ještě -e- a vznikne gearbeitet. Stejně se chová warten, které dá gewartet, antworten, které dá geantwortet, a kosten, které dá gekostet. Totéž se stane u öffnen — geöffnet. Je to přesně ta samá vsuvka, kterou znáš z přítomného času u du arbeitest a er arbeitet, takže se neučí nic nového, jen se to pravidlo použije na druhém místě. A ještě jedna maličkost k slovesům na -ern: dauern dá gedauert, feiern dá gefeiert — -e- v kmeni už je, žádné další se nepřidává.

Ne každé participium začíná na ge-. Rozhoduje přízvuk: ge- se přidává jen tam, kde má sloveso přízvuk na první slabice. Slovesa na -ieren ho mají až na té koncovce, takže ge- nedostanou — telefonieren dá telefoniert, studieren studiert, fotografieren fotografiert. Druhá skupina jsou slovesa s nepřízvučnou předponou be-, ver-, er- a ent-: besuchen dá besucht, verkaufen verkauft, erzählen erzählt. Obojí má jeden praktický důsledek, který stojí za zapamatování: participium je u nich stejné jako třetí osoba přítomného času. Er telefoniert může znamenat telefonuje i telefonoval a pozná se to podle toho, jestli je ve větě haben. Er telefoniert je přítomnost, er hat telefoniert minulost.

Zbývá poslední skupina a ta se chová přesně tak, jak by ses po dvaceti lekcích odlučitelných sloves nadál. Předpona zůstává na svém místě vepředu a ge- se vloží až za ni: abholen dá abgeholt, einkaufen dá eingekauft, aufräumen dá aufgeräumt, ausmachen dá ausgemacht. Participium je pořád jedno slovo a nikdy se nerozděluje — to dělá jen přítomný čas. Porovnej si to: ich hole dich ab, ale ich habe dich abgeholt. V přítomném čase letí předpona na konec, v perfektu jde na konec celé participium i s ní. A ještě jedna věc k téhle lekci: perfektum tvoříme zatím výhradně s haben. Slovesa pohybu jako gehen nebo fahren si berou sein a ta přijdou v příští lekci.

Celá lekce se vejde do jediné otázky: kam patří ge-? Odpověď dává přízvuk. Když má sloveso přízvuk na kmeni, ge- jde dopředu — hören dá gehört, spielen gespielt. Když kmen končí na -t nebo -d, přidá se navíc vsuvné -e- a vznikne gearbeitet nebo gewartet. Když je přízvuk až na koncovce -ieren nebo na kmeni za nepřízvučnou předponou, ge- se nepřidává vůbec: telefoniert, besucht, erzählt, verkauft. A když má sloveso odlučitelnou předponu, ta je přízvučná a ge- se vloží mezi ni a kmen: abgeholt, eingekauft. Všechno ostatní zůstává stejné — haben na druhém místě, participium na konci a žádné sein.