Bylo to hezké

Poslední kousek minulého času, a je to výjimka. Němčina o minulosti mluví perfektem, ale u dvou sloves to nedělá: sein a haben mají svůj vlastní minulý tvar a ten se používá pořád. Ich war, du warst, er war, wir waren, ihr wart, sie waren. A u haben: ich hatte, du hattest, er hatte, wir hatten, ihr hattet, sie hatten. Je to jedno slovo místo dvou, takže se to i líp říká. V minulé lekci jsi potkal ich bin gewesen — ten tvar existuje a na jihu ho uslyšíš, ale v běžné němčině vede war. Totéž platí pro ich habe gehabt: správné, ale neobratné. Používej war a hatte. A k tomu tři slova na hodnocení, bez kterých se rozhovor o zážitku neobejde — toll a super jsou nadšení, langweilig je opak.

Modální slovesa se chovají jako sein a haben: v minulosti se u nich perfektum nepoužívá. Tvar je přitom až podezřele pravidelný — vezme se kmen, zahodí se přehláska a přidá se -te. Können dá konnte, müssen musste, dürfen durfte. Wollen přehlásku nikdy nemělo, takže dá prostě wollte. Koncovky jsou stejné jako u hatte: ich konnte, du konntest, er konnte, wir konnten, ihr konntet, sie konnten. Ve větě se nic nemění, infinitiv pořád drží konec: ich musste arbeiten. Jedna poznámka na okraj: möchten vlastní minulý tvar nemá, protože je samo odvozené od wollen — v minulém čase se prostě řekne wollte. A nepleť si konnte (mohl jsem) s könnte (mohl bych) z fráze könntest du — druhý tvar je zdvořilá žádost a patří až do B1.

Všechny předložky, které kurz zatím zavedl, si braly třetí pád — mit, nach, bei, von, zu, aus a předložky místa. Tyhle tři jsou jiné: für, ohne a gegen se pojí vždycky se čtvrtým pádem a nikdy jinak. Není u nich co rozhodovat, protože druhou možnost nemají. Für mich, ohne dich, gegen ihn — zájmena ze čtvrtého pádu z lekce 30 se tím konečně dají použít i po předložce. Se členem to vypadá takhle: für den Chef, ohne das Auto, gegen die Wand. Mužský rod je tedy to jediné, co se pozná na první pohled, protože der se mění na den. Význam: für je pro nebo za, ohne je bez, gegen je proti — a taky kolem u času, gegen acht Uhr. Zbytek téhle skupiny, durch a um, si nech na A2.

Tenhle krátký rozhovor obsahuje skoro všechno, co kurz učil. Je v něm rod a člen (die Stadt, der Plan), množné číslo (die Freunde), čtvrtý pád po slovese (meine Freunde treffen) i po předložce (für die Stadt, ohne Plan), třetí pád u zájmena (wie geht es dir), modální sloveso s infinitivem na konci (konnte treffen), perfektum s haben i se sein (hast gemacht, sind gelaufen), préteritum sein a haben (war, hattest) a rámcová stavba věty, která drží to všechno pohromadě. Šest replik, jedenáct gramatických jevů a žádný z nich už pro tebe není nový. Přesně tohle znamená A1: ne že člověk umí všechno, ale že se domluví o tom, co dělal, co má rád a co chce.