Jména a tykání ve Španělsku

Španělská křestní jména mají svá pravidla i svůj půvab. Dlouhá desetiletí vládla tradiční jména jako José, Antonio, Manuel, María nebo Carmen a dodnes jsou mezi staršími generacemi nejčastější. Typicky španělská jsou i složená jména: José María je muž, zatímco María José žena — pořadí rozhoduje. K mnoha jménům patří zavedené domácké podoby, které cizince snadno zmatou: Pepe je José, Paco je Francisco, Lola je Dolores a Charo je Rosario.

Kdy tedy Španělovi tykat? Mnohem dříve, než je Čech zvyklý. Tykání (tú) je ve Španělsku výchozí režim mezi vrstevníky, kolegy, v obchodech i barech — prodavač nebo číšník vám klidně tykne hned. Vykání (usted) se drží hlavně vůči výrazně starším lidem, na úřadech, u lékaře nebo ve velmi formálním obchodním styku. Rychlý přechod k tykání není drzost, ale projev vstřícnosti; trvat dlouho na usted může naopak působit odměřeně.

Samotné seznamování je vřelé. Po představení následuje encantado či mucho gusto a velmi často dva polibky na tvář (dos besos) — mezi ženou a mužem i mezi dvěma ženami; dva muži si obvykle podávají ruku. Španělé se také rádi oslovují křestním jménem hned od začátku, příjmení slouží spíš úřadům. Nebojte se proto říct jen „Me llamo Pavel“ — víc na začátek nepotřebujete.

Zajímavosti

• Pepe je domácká podoba jména José, Paco patří k Franciscovi a Lola k Dolores — souvislost nepoznáte, musíte je znát.
• María se objevuje i v mužských složených jménech: José María je muž, María José žena.
• Prodavači, číšníci i lékaři mladším lidem běžně tykají — není to neslušnost, ale norma.
• Dva polibky na tvář (dos besos) jsou běžný pozdrav při seznámení; dva muži si podávají ruku.
• Usted mezi mladými lidmi téměř vymizelo — uslyšíte ho hlavně vůči seniorům a na úřadech.
• Jména José a María byla po většinu 20. století nejčastějšími španělskými jmény vůbec.