Zdvořilost ve Španělsku — méně slov, víc vřelosti

Španělská zdvořilost funguje jinak, než čeká středoevropan. Španělé používají por favor a gracias méně často než Češi nebo Angličané — a přesto nepůsobí nezdvořile. Objednávka v baru bez por favor je naprosto běžná: zdvořilost tady nenesou slova, ale tón, úsměv a oční kontakt. Přehnané děkování za každou maličkost může naopak působit odtažitě, skoro jako byste si od druhého drželi odstup.

Druhý rozdíl je fyzická blízkost. Španělé stojí při hovoru blíž, víc se dotýkají a v tlačenici se o sebe otírají bez velkých omluv — drobný kontakt v metru nikdo neřeší. Když už k nehodě dojde, stačí krátké perdón; předem se prochází s con permiso a odpovědí je pokrčení ramen nebo no pasa nada. Právě no pasa nada je univerzální mazivo španělské konverzace — uslyšíte ho desetkrát denně a zahladí skoro cokoli.

A do třetice hlasitost: španělské bary a kavárny jsou legendárně hlučné a skákání do řeči tu není neslušnost, ale projev zájmu — konverzace je společný sport, ne střídání monologů. Stejně tak zavolat na číšníka oiga není drzost, nýbrž standardní způsob, jak si říct o pozornost. Kdo čeká, až si ho obsluha všimne sama, může čekat dlouho.

Zajímavosti

• Objednávka bez por favor není neslušná — zdvořilost ve Španělsku nese tón a úsměv, ne slova.
• Zavolat na číšníka „¡Oiga!“ je zcela v pořádku; nesmělé čekání na oční kontakt nefunguje.
• No pasa nada je univerzální odpověď na omluvu — Španělé jím zahladí skoro jakoukoli drobnost.
• Španělé stojí při hovoru znatelně blíž než Češi; ustupování dozadu působí odměřeně.
• Skákání do řeči se považuje za projev zájmu o konverzaci, ne za nezdvořilost.
• Hluk ve španělských barech je tak ikonický, že má vlastní slovo — el ambiente (atmosféra).